Když se běžné obavy mění v něco, co dítěti brání žít naplno
Každé dítě se občas něčeho bojí: tmy, nových věcí nebo písemky ve škole. Je to zcela běžný projev chování v rámci individuálního vývoje. Strach je běžný i u vás, rodičů. Jen s ním umíme pracovat.
Pokud ale strach začne omezovat běžné aktivity vašeho dítěte, je třeba zbystřit. Může jít o přechodně zvýšenou úzkostní reakci, nebo pomalu se rozvíjející úzkostní poruchu.
Jak se úzkost a strach u dětí projevuje?

Tělesné projevy

Emoční projevy

Chování

Myšlenky
Nejčastější typy úzkostí
- Separační úzkost: Nadměrný strach z odloučení od rodičů nebo domova.
- Školní fobie: Intenzivní strach ze školy, často spojený s fyzickými příznaky.
- Sociální úzkost: Obavy z hodnocení a posuzování ostatními.
- Generalizovaná úzkost: Přetrvávající obavy o různé věci (zdraví, školu, rodinu).
- Specifické fobie: Intenzivní strach z konkrétních věcí (tma, bouřka, výšky).
- Úzkost z výkonu: Nadměrný strach ze selhání při testech, sportu nebo vystoupeních.
- Zdravotní úzkost: Přehnané obavy o vlastní zdraví nebo zdraví blízkých.
- Panická porucha: Náhlé záchvaty intenzivního strachu doprovázené fyzickými příznaky.
- Obsedantně-kompulzivní porucha: Vtíravé myšlenky a nutkavé rituály ke snížení úzkosti.
Dětská duše, která zažívá úzkost, nepotřebuje slyšet “není se čeho bát”.
Potřebuje vědět, že i s tím strachem je milována, přijímána a že v tom není sama.
Co můžete udělat jako rodič?
- Vytvořte bezpečný prostor: naslouchejte bez kritiky a bagatelizování.
- Normalizujte emoce: „Je v pořádku se bát. Každý má někdy strach.“
- Pomozte pojmenovat pocity: „Vypadá to, že cítíš obavy.“
- Buďte vzorem: Ukazujte zdravé způsoby zvládání vlastních obav.
1. Přijměte a podržte emoce dítěte
Základem první pomoci úzkostnému dítěti je schopnost tzv. kontejnerování. Tedy, že jeho emoci přijmete a podržíte ji. Jak?
- Nesnažte se úzkost hned řešit. Ani se nesnažte odvádět pozornost jinam.
- Přijměte emoce dítěte takové, jaké jsou. Bez hodnocení.
- Ukažte, že dokážete jeho strach unést, aniž by vás samotné přemohl.
- Vraťte dítěti jeho emoce v podobě klidu, podpory a jistoty.
- Dejte mu najevo: “Vidím tvůj strach, jsem tu s tebou a společně to zvládneme.”
2. Pozorujte a zaznamenávejte
Všímejte si, kdy se úzkost projevuje, co ji spouští a jak se projevuje. Pozorujte spíše tajně a potichu. Není třeba na to upozorňovat a neustále se doptávat. Pokládejte si otázky:
- V jakých situacích se úzkost objevuje nejčastěji?
- Má fyzické projevy jako třes, zrychlené dýchání, bolest břicha?
- Jak intenzivní bývá a jak dlouho trvá?
- Jaké strategie vaše dítě samo zkouší a které mu pomáhají?
Vše si zaznamenávejte. Tady by pak chtělo třeba uvést, co s tím dělat dál.
3. Ukažte, jak to děláte vy
Děti vnímají vaše emoce, i když je přímo nevyjadřujete. Úzkostné vzorce se často předávají z generace na generaci. Zkuste se zaměřit na sebe:
- Trápí vás nějaká úzkost či obava?
- Jaký je její spouštěč?
- Najděte si podporu i pro sebe (partner, přítel, terapeut).
- Dopřejte si sebelásku a odpočinek. Klidný rodič znamená klidnější dítě.
Někdy i ta nejlepší rodičovská péče nestačí
Úzkostné děti často své nejhlubší obavy skrývají, aby nás netrápily. Potřebují vědět, že někdo jejich vnitřnímu světu opravdu rozumí. Pro situace, kdy už si nevíte rady a není dostupná psychologická pomoc, jsou tu terapeutické dopisy.
Nemůžete dětem vzít jejich strach. Ale můžete jim dát odvahu ho unést.
Co může dítě dělat samo?
Dechové cvičení
Pozitivní afirmace
Imaginární štít
Talismany odvahy
Bublinkové dýchání
Pohybové aktivity
Krabička starostí
Odvážný deník
Kdy vyhledat odbornou pomoc?
Pokud úzkost trvá déle jak několik týdnů a:
- Výrazně omezuje běžné fungování dítěte.
- Výše uvedené strategie nepřinášejí zlepšení.
Vyhledejte pomoc psychologa.
Pamatujte, že s úzkostí se dá pracovat. S citlivou podporou a správnými nástroji se vaše dítě může naučit své obavy zvládat a žít plnohodnotný život.
Dětská duše je jako zahrada: Potřebuje trpělivost, pochopení
a někdy jen tiché přijetí, aby mohla rozkvést i přes stíny úzkosti, které na ni občas dopadají.






