Když dítě prožívá

Úzkost a strach

Když se běžné obavy mění v něco, co dítěti brání žít naplno

Každé dítě se občas něčeho bojí: tmy, nových věcí nebo písemky ve škole. Je to zcela běžný projev chování v rámci individuálního vývoje. Strach je běžný i u vás, rodičů. Jen s ním umíme pracovat.
Pokud ale strach začne omezovat běžné aktivity vašeho dítěte, je třeba zbystřit. Může jít o přechodně zvýšenou úzkostní reakci, nebo pomalu se rozvíjející úzkostní poruchu.

Jak se úzkost a strach u dětí projevuje?

Tělesné projevy

Bolesti břicha nebo hlavy bez zjevné příčiny, problémy se spánkem.

Emoční projevy

Nadměrné obavy, plačtivost, podrážděnost.

Chování

Odmítání chodit do školy, lpění na rodičích, větší podrážděnost, izolace.

Myšlenky

“Co když se něco stane?”, “Nedokážu to.”

Nejčastější typy úzkostí

Separační úzkost: Nadměrný strach z odloučení od rodičů nebo domova.
Školní fobie: Intenzivní strach ze školy, často spojený s fyzickými příznaky.
Sociální úzkost: Obavy z hodnocení a posuzování ostatními.
Generalizovaná úzkost: Přetrvávající obavy o různé věci (zdraví, školu, rodinu).
Specifické fobie: Intenzivní strach z konkrétních věcí (tma, bouřka, výšky).
Úzkost z výkonu: Nadměrný strach ze selhání při testech, sportu nebo vystoupeních.
Zdravotní úzkost: Přehnané obavy o vlastní zdraví nebo zdraví blízkých.
Panická porucha: Náhlé záchvaty intenzivního strachu doprovázené fyzickými příznaky.
Obsedantně-kompulzivní porucha: Vtíravé myšlenky a nutkavé rituály ke snížení úzkosti.

Dětská duše, která zažívá úzkost, nepotřebuje slyšet “není se čeho bát”.
Potřebuje vědět, že i s tím strachem je milována, přijímána a že v tom není sama.

Co můžete udělat jako rodič?

Vytvořte bezpečný prostor: naslouchejte bez kritiky a bagatelizování.
Normalizujte emoce: „Je v pořádku se bát. Každý má někdy strach.“
Pomozte pojmenovat pocity: „Vypadá to, že cítíš obavy.“
Buďte vzorem: Ukazujte zdravé způsoby zvládání vlastních obav.

1. Přijměte a podržte emoce dítěte

Základem první pomoci úzkostnému dítěti je schopnost tzv. kontejnerování. Tedy, že jeho emoci přijmete a podržíte ji. Jak?

Nesnažte se úzkost hned řešit. Ani se nesnažte odvádět pozornost jinam.
Přijměte emoce dítěte takové, jaké jsou. Bez hodnocení.
Ukažte, že dokážete jeho strach unést, aniž by vás samotné přemohl.
Vraťte dítěti jeho emoce v podobě klidu, podpory a jistoty.
Dejte mu najevo: “Vidím tvůj strach, jsem tu s tebou a společně to zvládneme.”

Dospělý drží ruku dítěte jako symbol porozumění a podpory.

2. Pozorujte a zaznamenávejte

Všímejte si, kdy se úzkost projevuje, co ji spouští a jak se projevuje. Pozorujte spíše tajně a potichu. Není třeba na to upozorňovat a neustále se doptávat. Pokládejte si otázky:

V jakých situacích se úzkost objevuje nejčastěji?
Má fyzické projevy jako třes, zrychlené dýchání, bolest břicha?
Jak intenzivní bývá a jak dlouho trvá?
Jaké strategie vaše dítě samo zkouší a které mu pomáhají?

Vše si zaznamenávejte. Tady by pak chtělo třeba uvést, co s tím dělat dál.

3. Ukažte, jak to děláte vy

Děti vnímají vaše emoce, i když je přímo nevyjadřujete. Úzkostné vzorce se často předávají z generace na generaci. Zkuste se zaměřit na sebe:

Trápí vás nějaká úzkost či obava?
Jaký je její spouštěč?
Najděte si podporu i pro sebe (partner, přítel, terapeut).
Dopřejte si sebelásku a odpočinek. Klidný rodič znamená klidnější dítě.

Někdy i ta nejlepší rodičovská péče nestačí

Úzkostné děti často své nejhlubší obavy skrývají, aby nás netrápily. Potřebují vědět, že někdo jejich vnitřnímu světu opravdu rozumí. Pro situace, kdy už si nevíte rady a není dostupná psychologická pomoc, jsou tu terapeutické dopisy.

Objevte dopisy, které objímají dětskou duši

Nemůžete dětem vzít jejich strach. Ale můžete jim dát odvahu ho unést.

Co může dítě dělat samo?

Dechové cvičení

Jde o jednoduché a účinné cvičení. Principem je hluboké dýchání. Nádech by mělo dítě provádět nosem. Řekněte mu, aby si pořádně čichlo ke květině s omamnou a příjemnou vůní. Jakmile dojde na konec, ústy vyfoukne všechen vzduch tak, aby sfouknulo svíčku.

Pozitivní afirmace

Afirmace je krátká věta, kterou si vaše dítě může opakovat stále dokola s cílem posílit své sebevědomí. Je to běžná psychologická technika, která opravdu funguje. V případě náhlé úzkosti či strachu je dobré opakovat afirmaci typu: “Jsem statečný” nebo “zvládnu to”.

Imaginární štít

Dítě si může představit, že má v ruce kouzelný štít. Pokud chce, může si jej dokonce představit nebo namalovat. Je dřevěný či ocelový? Je viditelný jen v jeho fantazii nebo je to průhledný štít? Když přijde úzkost nebo strach, jednoduše si jej nasadí.

Talismany odvahy

Vyberte s dítětem malý předmět, který může nosit v kapse a držet se ho, když cítí úzkost nebo strach. Ať už jde o kamínek, figurku nebo přívěsek. Dítě tak má něco, čeho se může chytit.

Bublinkové dýchání

Je podobné, co předchozí dechové cvičení. Buď pořiďte opravdový bublifuk, nebo si jej pouze představte. Cílem je se pomalu nadechnout nosem a dlouze vydechnout ústy.

Pohybové aktivity

Při úzkosti je jedno jaký pohyb dítě zvolí. Ať už je to skákání, běh nebo náhodný tanec pro uvolnění napětí. Ať se hýbá tak, jak je mu příjemné a jak v tu danou chvíli potřebuje.

Krabička starostí

K této činnosti budete potřebovat krabičku. Je jedno jakou. Můžete ji vyzdobit nebo koupit nějakou speciální. Vaše dítě může kreslit nebo psát své obavy na papírky a ukládat je do krabičky. Symbolicky tak své strachy odkládá mimo sebe a získá nad nimi moc.

Odvážný deník

Tato činnost už je pro starší děti. Do odvážného deníku si totiž může každý den zaznamenat jednu věc, kterou zvládlo i přes strach. Deník pomáhá vidět vlastní pokroky a budovat sebedůvěru.

Kdy vyhledat odbornou pomoc?

Pokud úzkost trvá déle jak několik týdnů a:

Výrazně omezuje běžné fungování dítěte.
Výše uvedené strategie nepřinášejí zlepšení.

Vyhledejte pomoc psychologa.

Pamatujte, že s úzkostí se dá pracovat. S citlivou podporou a správnými nástroji se vaše dítě může naučit své obavy zvládat a žít plnohodnotný život.

Svíčky symbolizující klid, naději a hledání pomoci.“

Dětská duše je jako zahrada: Potřebuje trpělivost, pochopení
a někdy jen tiché přijetí, aby mohla rozkvést i přes stíny úzkosti, které na ni občas dopadají.