Ohlédnutí za rokem 2025: Rok dopisů, dětí a tichých setkání

Rok 2025 byl pro mě rokem uzavírání i nových začátků. Nebyl to rok velkých gest ani hlasitých změn. Spíš rok tichých rozhodnutí, vnitřního přerodu a větší jasnosti v tom, komu a jak chci být oporou. Rok naslouchání. Rok dopisů.

Ambulance jako pevný bod

Po celý rok jsem byla naplno v ambulanci – pro děti i dospělé. Byla to práce, která mě držela nohama na zemi a zároveň mi znovu a znovu připomínala, proč má smysl být s lidmi v jejich křehkosti. Setkání s dětmi, dospívajícími i dospělými mi ukazovala, že někdy není potřeba mnoho slov. Stačí bezpečný prostor, klid a pocit, že na to nejsou sami.

Uzavření jedné kapitoly, otevření jiné

Součástí tohoto roku bylo i vědomé ukončení mého profesního směřování k ženám po potratu. Svět žen, které ztratily své miminko, mi byl dlouhá léta velmi blízký. Byl součástí mé práce, mého vnitřního světa i osobní cesty. Dnes ale žiji jinou realitu – osobní i profesní – a cítím, že je čas jít dál.

Toto rozhodnutí neznamená zapomenutí ani zlehčení bolesti, kterou tyto ženy prožívají. Znamená spíš respekt k tomu, kde jsem teď, a jasnější zaměření na práci s rodiči a dětmi v jejich každodenních výzvách.

I přesto ale zůstávají dopisy pro ženy po ztrátě miminka. Jsou tu dál jako tichá možnost, jako dar. Pokud by je někdo chtěl zaslat ženě, která touto zkušeností prochází, jsou k dispozici zde, stejně tak jako můj vzpomínkový plakát na malého anděla– jako projev podpory a lidské blízkosti, že v tom nejste samy.

Když slova dostanou čas dozrát

Rok 2025 byl zároveň rokem, kdy se začal naplno rozvíjet můj online projekt Terapeutické dopisy dětem. Vzniká z přesvědčení, že slova mohou léčit i tehdy, když nejsme spolu v jedné místnosti. Že dopis má zvláštní sílu – může se k němu člověk vracet, číst ho znovu a znovu, vlastním tempem.

V létě jsem měla možnost poslat dopisy dětem, které byly na táboře s cukrovkou. Psát dětem, které se už v tak mladém věku potýkají s velkou zodpovědností a omezeními, bylo velmi silné. Zpětná vazba mi potvrdila, že i pár řádků může mít hluboký význam.

Adventní čas: rodiče, puberta a úzkosti

Adventní období jsem věnovala především rodičům puberťáků, úzkostným dětem a rodinám, které hledají klid v náročném období. Vznikaly dopisy, které nepřinášejí návody, ale porozumění. Které nejsou o tom, jak něco „dělat správně“, ale o vztahu, laskavosti a větší lehkosti.

Součástí tohoto času byl i Dopis laskavosti – pro všechny, kteří si ho zaslouží. Pro ty, kteří jsou unavení. Pro ty, kteří pochybují. Pro ty, kteří dávají hodně druhým a zapomínají na sebe.

Tichá změna i v osobním životě

Rok 2025 byl pro mě změnou i na osobní rovině. Poprvé v životě jsem si dovolila něco, co jsem dlouho odkládala – jela jsem na dámskou jízdu. Bez rolí, bez výkonu, bez potřeby být pro někoho oporou. Učila jsem se naslouchat sobě, svému tělu i tichu. A hlavně – dopřát si čas jen pro sebe, bez výčitek.

Byla to drobná zkušenost, ale s velkým dopadem. Připomněla mi, že abych mohla být skutečně přítomná pro děti a rodiče, musím umět být přítomná i sama pro sebe. I tohle se nenápadně propsalo do mé práce – do větší jemnosti, klidu a důvěry v to, že někdy není potřeba dělat víc. Stačí být.

Zahrada jako přirozený krok ke zpomalení

Na tuto změnu postupně navázala i rekonstrukce naší zahrady. Ne jako projekt s jasným termínem a výsledkem, ale jako pomalý proces. Vytvářím si v ní svůj malý koutek psychohygieny – místo, kam se mohu vrátit po náročném dni v ambulanci nebo doma. Prostor, kde není potřeba mluvit, přemýšlet ani se rozhodovat. Jen být.

Práce na zahradě mě učí stejným věcem jako práce s lidmi – respektu k tempu, trpělivosti a důvěře, že ne všechno musí růst hned. Je to můj tichý zdroj rovnováhy. Místo, kde se znovu nadechnu, abych mohla být dál oporou tam, kde je to potřeba.

Co si z roku 2025 odnáším

Rok 2025 mě naučil, že změna směru není selhání, ale známka zrání. Že některé kapitoly se uzavírají tiše – a právě proto s respektem. A že péče o druhé začíná péčí o sebe, i když má někdy podobu obyčejných, nenápadných kroků.

Děkuji všem dětem, rodičům i dospělým, kteří byli součástí mého roku.
A těším se na další dopisy, které ještě čekají na své adresáty.

Nejde o to, aby byl život bez starostí.
Jde o to mít dost vnitřních zdrojů, abychom je dokázali unést.

Kde mě můžete najít

Pokud cítíte, že by vám nebo vašemu dítěti mohly být terapeutické dopisy blízké, nebo chcete sledovat mou další práci s rodiči a dětmi, najdete mě na sociálních sítích pod jménem ditejakodar:

• Instagram: https://www.instagram.com/ditejakodar

• Facebook: https://www.facebook.com/ditejakodar

Sdílím tam témata, která ke mně přicházejí z ambulantní práce i z dopisů – jemně, lidsky a s respektem k tomu, kde se právě nacházíte.