Když prosíš o zázrak a dostaneš rovnou dva…

Byla jsem objednaná na pravidelnou gynekologickou prohlídku, na které jsem paní doktorce hlásila, že mám bolesti v podbřišku, špinění a jsem před menstruací, která se ale nějak opozdila. Udělala ultrazvuk a mile se na mě podívala se slovy: „Ta menstruace možná nejbližší měsíce již ani nedorazí… jste těhotná.“

Naše cesta mého mateřství a našeho rodičovství nebyla jednoduchá. Ze začátku jsme s manželem mysleli, že nebudeme mít žádné děti. Má zdravotní dokumentace ještě před pár lety smutně „hlásila“ čtyři spontánní potraty a žádný porod živého miminka.

Pak se ale „zázrakem“ narodil náš prvorozený syn, kterého se mi povedlo donosit na hranici životaschopnosti do 24. týdne. Celé těhotenství, porod i pobyt v nemocnici bylo období zkoušky víry, naděje a trpělivosti, více zde.

Když se život s naším chlapečkem stabilizoval, rozhodli jsme se zkusit štěstí s donošením miminka ještě jednou.

Do naší rodiny tak zavítala dcera Alžbětka, která byla na rozdíl od brášku narozena po termínu a my jsme si užívali život se 2 dětmi. Naše vnitřní touha ještě po jednom dítěti se ale ozývala častěji, i když okolí to občas komentovalo slovy: „Dvě děti vám přece stačí, ne?“

Zpráva o mém těhotenství mě potěšila. Budu ještě MÁMA.

Za týden mě čekala další kontrola o potvrzení akce srdíčka. Doktorka se na mě znovu usmála se slovy, jestli opravdu musím zažít vše, o čem píše gynekologická literatura. Jak tomu mám rozumět? Neplodnost. Opakované potraty. Porod mrtvého miminka. Předčasný porod. Přenášené těhotenství… a teď ještě i DVOJČATA.

Cože??? My budeme mít dvojčata? Byla jsem vnitřně blažená, ale bylo tady ALE… jednomu miminku ještě nebije srdíčko a je možné, že to nemusí dobře dopadnout. Ve zprávě jsem měla napsáno „pravděpodobný syndrom mizejícího dvojčete“.

Kráčela jsem domů, pořád s blaženým úsměvem a hlavou plnou otázek. Nevím proč, ale vnitřně jsme cítila, že to druhé srdíčko bude tlouct taky.

Protože jsme si vždy přáli mít čtyři děti.
Protože v nebi máme čtyři andílky.
Protože zázraky se dějí.
Protože dítě je dar.

Nejbližší kontrola to skutečně potvrdila a já prožila krásné těhotenství, ve kterém jsem důvěřovala Bohu, že se děje přesně to, co pro nás připravil.

Ten kdo prosí, dostane.

Jsem hrdá máma dvojčátek holčiček, které letos oslaví tři roky. Momentálně jsem nostalgicky ponořena do vzpomínek, kdy tyhle tři roky tak rychle utekly…Jsem šťastná máma našich čtyř dětí. A jsem zas a znovu moc vděčná za to, že jsem byla požehnaná a máme tyto krásné dary.

Život s tolika dětmi není vůbec jednoduchý. Častokrát se nedokážu ubránit pocitu nerovnováhy, když mám jednu hlavu, která potřebuje vnímat, dvoje ruce, které dokážou pohladit a pomazlit a hned čtyři děti, které se dožadují svých potřeb.

Když ale zazní „mamiíííí“, vždy si vzpomenu, jak moc jsem si to před 10 až 15 lety přála zažít a slyšet alespoň z jedné dětské pusinky… a dnes tady mám hned kvarteto.

NEJDE JE NEMILOVAT.

Prosím, věřte vašim snům.

Neztrácejte naději, když život nejde podle vašich představ.

A mějte rádi život, který žijete.

Ten můj život určitě nebyl podle mých vysněných představ, naučil mě ale pokoře, vděčnosti a mít radost z toho, co máme. Ukázal mi směr, jak mohu svou zkušeností a životním příběhem sloužit dál. Z nelehkého období, kdy jsem zažívala opakovanou ztrátu v důsledku spontánních potratů, vznikl tento můj projekt Dítě jako dar. A díky nejnovějšímu eBooku Ženy ženám, chci víru, naději, povzbuzeni a pohlazení pro ženskou duši, šířit dál.

S láskou a vděčnosti za dar života, vaše Martina