Dopis ženě, která ztratila své nenarozené miminko

Milá přítelkyně, kolegyně, sousedko, paní, kterou potkávám na ulici, nebo jakákoliv známa i neznáma ženská duše.

Situaci, kdy se v těle ženy rodí nový život jsem zažila několikrát. Vždy to ve mně vzbuzovalo pocity tajemna, jak je celá táto „cesta těhotenstvím“ dokonale vymyšlena, od početí až po porod. Pamatuji si ty pocity radosti po objevení dvou čárek na těhotenském testu a ten nepopsatelný pocit. Ono se to skutečně stalo…stejně jako si to před pár dny, týdny, nebo měsíci prožívala ty.

“ I JÁ BUDU MÁMOU“

Proměna ženy v budoucí matku

Čas plyne a tvé tělo se začíná fyzicky měnit, roste ti bříško i prsa. Mění se tvé emoční rozpoložení a různé nálady přichází i odchází. Mění se tvá pracovní výkonnost a fyzická kondice. Někdy se ti chce pracovat víc, někdy méně nebo vůbec a lehneš si na gauč. Mění se vztah s partnerem. Někteří muži se těší víc než ženy a povídají  a hladí, hladí a povídají. Jiní se tváři, že pokud to „něco“ není na světě, ještě o nic nejde.

Tvoje fantazie zapne knoflík start a hlava je plná různých plánů, představ nebo cílů. O tvém budoucím životě, o děťátku, o vašem rodičovství. Jsi plná snů. 

Možná jsi byla právě na toaletě a všimla jsi si, že krvácíš. Možná jsi se probudila v noci se zvláštním pocitem, že něco není v pořádku. Možná si byla na klasické gynekologické prohlídce, bez jakýchkoliv potíží a stačil ti jediný pohled lékaře, abys pochopila, že se děje něco.  Možná si byla na výletě s kamarády, s manželem a dětmi a vaší pohodu, radost, přerušila neznáma bolest.

Jsi na začátku těhotenství, na konci rizikového trimestru a nebo již dokonce dál…

Stalo se to i tobě. Přišla jsi o své miminko…

Proměna budoucí matky zpátky v ženu

A je to tu zas. Čas plyne dál.

Tvé tělo se mění. Rostoucí bříško se zmenšuje. Prožíváš „šestinedělí“ i když v náručí nedržíš své miminko.Mění se tvé emoční rozpoložení. Chce to velikou dávku trpělivosti sama se sebou zvládnout nápor emocí a hormonů. Vše je v pořádku. Každá emoce, která se objeví, potřebuje jít ven. Smutek, lítost, vztek, pocity lítosti, pocity viny, úzkost, obavy o budoucnost. Dovol to sama sobě. Každá slza je vzkazem duše, která k tobě takto přemlouvá.

Mění se tvá pracovní výkonnost. Možná se ponoříš do práce naplno, ve snaze zahnat všechny myšlenky pocity a vzpomínky. Možná jsi paralyzovaná, neschopná cokoliv dělat, potřebuješ pauzu, restart a najít znovu vůli, sílu a chuť pracovat. Dělej tak, jak to cítíš, nenuť se, když nemáš sílu.

Mění se tvůj vztah s partnerem. Možná vás tato situace ještě víc k sobě přiblíží, možná také na chvíli oddálí. Možná tvůj partner mlčí a nic nepovídá, až máš pocit, že je bez emocí. A možná mluví až tolik, že máš chuť mu říct, aby už přestal…

A mění se i tvoje plány a sny. Již to nejsi ta „těhulka“ s rostoucím bříškem, která se připravuje na svojí budoucí roli…ale znovu jen žena, která prožila bolestní ztrátu. 

Já odkládám všechny mini oblečení, které jsem v návalu hormonů koupila pro potěšení oka a duše. Vyhazuji časopis Maminka, protože již nepatřím k těm, co jsou v očekávání. Delší dobu držím v ruce trhací těhotenství kalendář, který se zastavil na straně 168 dní do vysněného porodu a tečou mi slzy. Nezvedám telefon od kamarádky. Tiše sedím vedle manžela. Tupě hledím do mobilu a moc nevnímám.

Je mi smutno a chci být sama. Sama se sebou, abych mohla naplno prožít a odžít to, co se stalo. Chci se v mysli rozloučit s miminkem, které jsem nějakou dobu v bříšku nosila a chránila. Chci mu říct, že je mi to hodně moc líto. Zlobím se na něj, že bylo tak slabé, že nevydrželo. Zlobím se na sebe a přemýšlím, co všechno jsem mohla udělat jinak. Sedím v tichu kostela, pak v trávě na zahradě a jen tak hledím, nevím kam…

Tohle jsem já. Ty to možná cítíš jinak…

Chtěla jsem ti jen říct, že na tebe myslím. Dokážu si představit jak ti je. Kdyby si cokoliv potřebovala, ozvi se. Ve dvou se to líp táhne.

S láskou Martina