Dovolená jako relax pro tělo i duši

Miluji léto. Slunce na nebi a jasně modrou oblohu, ranní zpěv ptáků i večerní západy slunce. Léto ve mně vyvolává představu dovolené. Čas, kdy si víc dovolíme myslet na sebe, na své plány a touhy. Čas, kdy je dovoleno zapomenout na starosti, těžkosti, na práci a každodenní úkoly a povinnosti.

Myslím, že já osobně jsem nenáročná. Stačí mi houpací síť a knížka v ruce, nebo drink s dobrou kamarádkou klidně i u nás na zahradě. Chvíle, kdy dokáži na chvíli vypnout a nechat se unášet pocitem, že život je prima a jsem vděčná za to, co máme.

Léto je pro mě i symbolem relaxace, odpočinku a zotavení se po celém školním roce, kdy se dny točí jako na běžícím páse jeden za druhým. Čas, kdy nemusíme nic dělat, jen tak být a užívat si každou chvilku, která přijde.

Pamatuji si období, kdy jsme toužili po dítěti, ale naše náruč byla pořád prázdná. V koloběhu pracovního života jsem cítila, že jsem pod tlakem, víc napjatá, víc unavená, že to není ono. Odráželo se to na mojí náladě ale také na našem vztahu. Jakmile ale nastal čas dovolené a s manželem nebo přáteli jsme mohli někam vyrazit, připadala jsem si jako mimo realitu. Ve světě, ve kterém jsem chtěla zůstat napořád, kde nám bylo tak příjemně, klidně, spokojeně a milovaně.

Touha po dítěti byla pořád, ale najednou byla jak kdyby svobodnější, uvolněnější, přirozenější. Mé myšlenky zabloudili i jinam a nebyla jsem tak upjatá na mou nenaplněnou touhu. Zážitky na dovolené, nové poznání, nová místa a lidi, to vše ve mě vyvolávalo více energie, pozitivity i naděje.

Na dovolené čas plyne jinak. Svobodně. Radostně. Klidně.

A to je přesně to, co potřebuje i duše ženy, která je ubolená, smutná, která má pocit, že život je nespravedlivý, protože její plány nejsou naplněny. Žena, která své miminko plánuje a nedaří se počít, nebo žena, která o své miminko přišla. Kromě spřízněné duše, která jí bude v jejím prožívání oporou, potřebuje také VYPNOUT.

Odejít, vzdálit se, změnit místo, vypnout hlavu.

Období po ztrátě miminka bylo pro mě pokaždé těžké, náročné a psychicky vyčerpávající, zároveň ale bylo v něčem i osvobozující. Má hlava i tělo vědělo, že teď musí odpočívat, musí se zrelaxovat a dát se do pořádku, před další cestou životem.

Jako na „dovolené“. Dny, nebo týdny, kdy jsem mohla jen tak být a nemyslet na to, zda se plánování miminka zadaří, nebo zda se již počaté miminko v bříšku udrží.  Mohla jsem to vše sice s bolestí ale také s  jistou dávko svobody „pustit“  a jen tak být a odpočívat. Alespoň na chvíli, než pocity znovu nedolehli se svojí intenzitou.

Hodné spát, číst si, modlit se nebo jen tak ležet a být. Sama se sebou, doma nebo v přírodě.

Dovolená mě pomáhala zotavit tělo, ale také mysl. Někdy jsem chtěla být sama se sebou, nebo obklopená přáteli. Vnímala jsem a respektovala to, co potřebuji a na co mám chuť. Tak se mi povedlo jít dál a dál životem, který ne vždy musí jít podle našich představ.

A co tvoje léto, jaké je? Kdyby ve tvé duši přece jen nebylo to dovolenkové natěšení a zklidnění a pořád v sobě nosíš smutek ze ztráty, úzkost, obavy nebo strach, můj ebook Ženy ženám je tady pro tebe. Můžeš si ho stáhnout zde a procítit to, že v tom nejsi sama. Třeba právě na dovolené budeš mít víc času na čtení.

S láskou a úctou Martina